Ženská, nehubněte!

... tak to slýchám v ordinaci své diabetoložky a dnes překvapivě i u obvodní lékařky. Není mým primárním cílem zhubnout, i když pupíčku bych se ráda zbavila. Na svých současných cca 63 kilo jsem se dostala během tří let od diagnózy. Místo velikosti 44 kupuju 38 a nestačím se divit - hubené nožičky, hubené ručičky a bříško jak v radostném očekávání. Ale s tím se dá žít, existují rafinované střihy, které to hezky zamaskují.
Váhu si držím už docela dlouho stejnou, tak nepředpokládám, že budu dál hubnout. Snažím se držet přiměřených porcí a správného složení jídelníčku. Omezení sacharidů a samozřejmě též tuků, zařazení více zeleniny a pravidelnost v jídle mělo za následek snížení váhy. Úplně nechápu, co je na tom špatného. Chtělo by se mi věřit, že hrozí výrazné zlepšení mého zdravotního stavu, v důsledku čehož farmaceutický průmysl míň vydělá. Rozhodně se nechystám nacpat s myšlenkou, že přece můžu :-)

Méně tuku

Po zhruba dvouměsíčním omezení příjmu tuků je mi líp. Ono mi předtím nebylo zle, ale když srovnám před tím s teď, je to lepší. Nebylo až tak těžké změnit stravovací režim, opravdu nezdravě upravená a tučná jídla jsem nikdy nevyhledávala ani nepřipravovala. Živočišné tuky používám minimálně, i když jednou za týden čerstvý rohlík s máslem ke snídani si klidně dám. K masu ani omáčkám nic mastného zbytečně nepřidávám, stačí to, co přirozeně obsahují, někdy víc, někdy míň. Samozřejmě musím zmínit i mléčné výrobky jako tvaroh a výjimečně šlehačka. Šlehačku používám do krémů v zákuscích v kombinaci s tvarohem nebo něčím instatním jako je třeba krém Olé dr. Oetkera.
Diabetik a dort - jímá vás hrůza? Myslím, že nemusí. Zákusek je obvykle z piškotového těsta s polovičním množstvím cukru, než praví recept, krém nepřislazuji, pokud je s tvarohem, přidám lžičku nekalorického sladidla. Podstatné je, že ten zákusek je pro mé drahé, pro ně je z kategorie těch zdravějších a pro mě je to pochutina spíš zakázaná, ale kousek ochutnám.
Klasický máslový krém, vyrobený z 250 g másla a 200 g cukru a litru pudinku je docela určitě větší kalorická bomba, než krém z jedné šlehačky a dvou nízkotučných tvarohů se dvěma lžičkami nekalorického sladidla. Nepeču každý den, ani každý víkend, maximálně dvakrát měsíčně, obvykle při příležitosti nějaké návštěvy. A když už si ten kousek vezmu, uberu v průběhu dne jiné komodity ze svého jídelníčku, abych měla vesměs vyrovnaný kalorický příjem.

Málo piju

Odjakživa málo piju. Vím to, ale nedaří se mi s tím cokoli udělat. Občas si vzpomenu, že bych se měla napít, tak to udělám. Natočím si sklenici vody nebo si uvařím čaj. Vypít dva litry tekutin za den je pro mě prakticky nedostižná meta. Kdysi jsem to řešila tak, že jsem si natáhla minutku na hodinu, a při každém zvonění vypila sklenici vody. Nejhorší je to v práci. Pravidelný přísun malých porcí jídla jsem vychytala, s příjmem tekutin je to slabší. Třeba se mi teď, když jsem to tak hezky napsala, bude dařit pít častěji, než hrnek čaje dopoledne a sklenice vody po obědě, no  polévka se taky počítá.

Odtučnění

Mám pocit, že když se "odtučním" bude mi výrazně líp. Myšlenka na první pohled lehká, realizace docela těžká. Jídlo, které si sama připravím, mám celkem pod kontrolou a tukem opravdu neplýtvám. Horší je to s obědy v jídelně. Sice u okýnka předem křičím, že chci poloviční přílohu a nemastit, ale ne vždy jsem vyslyšena, zejména s tím omastkem. Je to určitě nějaký "zdravý" ztužený rostlinný tuk. Někdy je mi po něm docela zle, někdy se mi povede udělat na talíři ohraničené žluté jezírko, třeba v bramborové kaši nebo čočce. Párkrát byla nálož omastku tak brutální, že jsem ho vylila do misky od polévky. Nabízí se otázka, proč chodím do jídelny. Je to pohodlné, žádná práce pro mě, teplé jídlo za příjemný peníz...  Možná přestanu být líná a pohodlná a začnu si nosit dietní obědovou krabičku z domova, třeba velký salát. Ten čas zatím ale nenastal.

Co s ní?

Je možné cukrovku vyléčit navzdory tvrzení, že je to nemoc nezvratná a doživotní? Objevila jsem tyhle stránky. Přečetla jsem si je několikrát, uložila k oblíbeným položkám, občas se k nim vracím, jsou velmi inspirativní. Přinejmenším přimějí člověka hluboce se zamyslet.
Není mi jedno co jím, ani čím krmím své blízké a doufám, že jsem na to nepřišla příliš pozdě. Základ úspěchu je vybírat kvalitní základní potraviny a připravit z nich dobré jídlo, nezkazit je nevhodnou kuchyňskou úpravou a servírovat přiměřené porce.
Nejsnazší je začít tím, že člověk přestane kupovat veškeré polotovary, dalším krokem je omezení a vynechání uzenin, paštik, majonézových salátů a ochucovadel s glutamáty (určitě je plno dalších věcí z této kategorie, které jsem nejmenovala). Možná existují lidé, kteří jsou schopni ze dne na den změnit všechno, já ne. Ale postupně lze odbourat spoustu nežádoucích potravin, je možné se naučit jíst jinak, objevit nové chutě a nebo znovu najít ty staré, skoro zapomenuté. Je mnohem snazší, když v tom "jedou" moji blízcí se mnou, než kdybych "bojovala" sama.

Zlé nejsou jen sacharidy

Cukrovku je možné hodně ovlivnit stravou. Je to jednoduchá myšlenka, jeden by si myslel, že je to snadné, opak je však pravdou. Čím víc informací o správném složení diabetického jídelníčku jsem nacházela, tím byl obraz složitější. Většina lidí si myslí, že stačí vynechat cukr, sladkosti, sušenky, dorty, čokoládu a problém je vyřešen. V obecném povědomí panuje řada mýtů, např. že med se může, že jablka snižují cukr a pod.
Nechci tady citovat dlouhé studie ani kopírovat cizí stránky. V dnešní době si  vygooglíme spoustu rad a doporučení, kalorické tabulky, glykemické indexy potravin, hotové jídelníčky a z toho všeho si můžeme vytvořit vlastní strategii vypořádání se s diagnózou. Došla jsem k závěru, že je důležité přemýšlet o tom co jíme, kolik toho jíme a kdy to jíme.
Na začátku jsem vůbec netušila, jak je důležitý kalorický příjem, nevěděla jsem, že tuky jsou pro metabolismus diabetika stejně zákeřné, jako cukry a že není bílkovina jako bílkovina. Zatím si jídlo nevážím, snažím se orientovat podle různých jídelníčků, kde je uvedeno, že např. správné množství rýže na talíři je asi 5 lžic, že špagety jsou zcela nevhodné, protože jsou těžké a dovolené množství je opticky zoufale malé. Když se ohlédnu zpět, na začátku jsem si trochu zmenšila přílohy a vůbec neřešila zbytek jídla, značně jsem omezila pečivo, ale nevyhýbala se bílému.
Když došlo k posunu v mé hlavě, zmenšila jsem přílohy na polovinu případně třetinu, naučila se je nahrazovat zeleným hráškem, quinoou, zeleninou syrovou i vařenou, pečivo omezila na celozrnné housky - jednu ke snídani, druhou k odpolední svačině pokud po ní následuje fyzická aktivita. Začala jsem přemýšlet o tom, co si mažu na housku, vybírám libové maso a ryby, používám kvalitní teflonovou pánev, smažím minimálně, odebírám tuk z masových vývarů, vyhýbám se uzeninám s vyjímkou šunky a jím každé tři hodiny. Ještě mám rezervy.
Důležité je, připravit jídlo tak, aby při dodržení dietních požadavků bylo chutné a dobře vypadalo na talíři.

Zakázané pochutiny nekupujte!

Úplně ze všeho nejhorší je, mít doma zásoby laskomin, nezdravých, neužitečných  a lákavých pochoutek, kterým prostě v určitém okamžiku neodolám.
Když je to všeobecně nezdravé, nikomu v rodině neuškodí, že takové komodity přestanu kupovat. Samozřejmě nejsem zas taková herodeska, abych dospělým dětem nedopřála sladkou dobrotu a nevydláždila jim cestu k cukrovce a jiným chorobám čokoládou, ale nevytvářím žádné zásoby. Neohlášené návštěvy mají smůlu, sušenky ke kávě nevedeme.
Co ale dělat, když na člověka přijdou chutičky? Našla jsem si jiné pochutiny na mlsání, nejčastěji je to měkký tvaroh s kakaem, ořechy, trochou ovoce a nebo strouhaná mrkev s citronovou šťávou. Časem určitě objevím ještě další vhodné dobroty.